Geologie hory

Kdyby Kunětická hora neležela v rovinatém kraji východočeského Polabí, možná by se jí říkalo zcela prozaicky „kopeček“. Ale že se kolem ní od obzoru k obzoru rozkládají lány polí, získala přízvisko „hora“. Okolí převyšuje o 82 metrů a z jejího vršku (305 m n. m.) je nádherný rozhled do kraje. Místní obyvatelé k ní mají přátelský vztah už od pravěku. Kdysi se z jejího kamene stavěly skromné chýše, pak hornina posloužila k vybudování starých Pardubic. Dnes je „Kuňka“, jak ji domorodci s láskou nazývají, oblíbeným cílem nedělních procházek.

Kdysi žhnoucí magma

Kunětická hora - Legendy a pověsti Pokud bychom chtěli mluvit jako odborníci, řekli bychom, že „hora je erozí obnaženým podpovrchovým výronem magmatu třetihorního stáří do křídových vrstev“ /viz prohlídka hradu: informační tabule „Kunětická hora – geologická lokalita“/. Chceme-li se vyjádřit „lidsky“, pak nám nezbývá, než Kunětickou horu prohlásit za hromadu znělce, přesněji tefritického fonolitu. „Kuňka“ vznikla ve třetihorách, kdy Český masiv zasáhla rozsáhlá vulkanická činnost. Na povrchu zemském vyrostla spousta zaoblených kopečků, kopírujících tzv. česko-slezský vulkanický oblouk. Ten začíná na Chebsku, pokračuje přes Doupovské hory a České středohoří, aby se zlomil v oblasti Lužických hor, vytvořil „labský rift“ nedaleko Pardubic a zmizel do ztracena kdesi v Nízkém Jeseníku u Bruntálu.

Rozebrána na kámen

Křídové slínovce zrodily ve styku se žhavým magmatem tzv. porcelanit. Tuto horninu, vyskytující se na Kunětické hoře, měli v lásce už pralidi. Vyráběli z ní čepele do svých zbraní. V době laténské se v podhůří „Kuňky“ objevily dílny na obilní mlýnky. Kámen se zde těžil odnepaměti. Někdy ve 13. až 15. století se ho využilo na stavbu hradu, jenž je dnes neodmyslitelnou součástí siluety hory. Hornina dala vzniknout mnoha stavbám v okolí, vytvořily se z ní cesty a použila se na regulaci toků řek Labe a Chrudimky. Staré Pardubice také vděčí za svůj vznik kamenům, které dala Kunětická hora.

Těžba ve velkém

Kunětická hora - Legendy a pověsti Čeho je moc, toho je příliš. Za Viléma z Pernštejna se začal kámen těžit ve velkém. Do „Kuňky“ se pomalu, ale jistě zařezával hluboký lom, který se měl stát osudným celé jižní části hradního areálu. Budovy se sesuly a kdysi oblý svah nahradil strmý skalnatý sráz. Paradoxně právě lidským působením zde vznikla přírodní rostlinná a zoologická stanoviště, která nemají v dalekém okolí obdoby. Během 19. století se však těžba dostala na kritickou mez. Hrozilo, že bude celá skála včetně historické stavby srovnána se zemí.

Jiráskovo dobré slovo

Od roku 1881 hospodařil v lomu na Kunětické hoře vídeňský podnikatel Richard Drasche. Těžba kamene vynášela, a tak neměl pán zpočátku vůči geologické a historické památce špatné svědomí. Trvalo dlouhá desetiletí, než se aktivistům podařilo prosadit zákaz těžby v oblasti. Velmi se na tom přičinil Muzejní spolek v Pardubicích a Klub českých turistů. Mezi odhodlanými propagátory uzavření lomu byl také známý český hudební skladatel Alois Jirásek. Povídá se, že právě on na jednom abiturientském srazu přesvědčil svého žáka – Richarda Drascheho (!) – o nutnosti ukončení těžby. Lom byl definitivně zrušen roku 1920 a o tři léta později se započala rozsáhlá rekonstrukce hradu.

Jak to dopadlo? Přijeďte se podívat!

Víte že…

Víte, že takzvaná Mincovna v Koněpruských jeskyních sloužila za Jiřího z Poděbrad jako padělatelská dílna? Penězokazci zde měděné mince máčeli v amalgámu stříbra, že vypadaly jak pravé.



© Online Travel Solutions Poděkování