Legendy a pověsti

Kam oko dohlédne jen pole a lány. Střídají je meze a remízky a klikatí se jimi prašné cesty. Ze zlatavých a zelenavých polí v kraji pardubickém vyrůstá jediný kopeček. Nikdo mu neřekne jinak než Kunětická hora či snad přátelštěji a domáčtěji „Kuňka“. Zvenčí to nejde vidět, ale skalnatý vršek není jen tak ledajaký. V jeho útrobách prý odpočívá vojsko, jež je připraveno přispěchat na pomoc české zemi, když bude nejhůř.

Podzemní bludiště

Kunětická hora - Legendy a pověsti Pověsti praví, že podzemí Kunětické hory je spletité. Jednou do roka se hora otevírá a člověk může vstoupit, aby obdivoval podzemní chodby a zdobené sály. Stropy jsou tu prý ze zlata a stříbra a zdi vykládané drahým kamením. Avšak najdete-li místo vstupu a budete chtít všechnu tu nádheru přehlédnout, pospěšte si. Pevná skála zakryje po několika hodinách vstup a znovu se rozestoupí až zase za rok. V labyrintu chodeb by vám pak po celou dobu dělaly společnost jen přízraky podvedených mnichů. Jsou to duchové Benediktinů z opatovického kláštera, kteří na Kunětické hoře přišli o svůj poklad.

Proklatě drahé víno

To vám bylo tak. V dobách, kdy českými zeměmi táhlo husitské vojsko a všichni katolíci se třásli o svůj majetek, ba holý život, udál se na Kunětické hoře příběh, který vám chci nyní vypravovat. Benediktini z opatovického kláštera měli z pustošících kališníků oprávněnou obavu. I rozhodli se na dobu ohrožení ukrýt majetek, který za desetiletí nastřádali, do sklepení nedaleké Kunětické hory. Poněvadž nebyli zdejší a o lidské hamižnosti věděli své, schovali zlato, drahé kamenní, šperky a cennosti do vinných sudů a jali se svůj poklad vydávat za lahodný mok.

Poklad v hradním sklepení

Kunětická hora - Legendy a pověsti Když byly drahocenné poklady uloženy do vinných sudů, vyslali mniši na hrad posla s prosbou, zda by mohli své nejjemnější víno uschovat ve sklepení Kunětické hory; jen co husité odtáhnou. Hradní pán dlouho neotálel a vypravil posla zpět se vzkazem, ať sudy dovalí ještě téhož dne. Opat tedy rozkázal zaslat poklady přímo na „Kuňku“. Tam je čeledíni svalili do nejhlubších a nejtemnějších sklepů, vyhloubených pod hrubou třípatrovou věží, která vždy odolala nájezdům vojsk, byť byl třeba zbytek hradu obsazen nepřítelem.

Osudná hostina

Netrvalo dlouho a hradní pán uspořádal hostinu. Z daleka se sjelo panstvo, aby jedlo, pilo a hodovalo, co jen budou síly stačit. Bohatě prostřené tabule se prohýbaly pod lahodnými pokrmy a delikatesami. Sklenky cinkaly a korbele se plnily tu vínem, tu pivem – jak si kdo přál. Když se zešeřilo a nad krajem se objevily první červánky, byl už hradní pán ve skvělé náladě. I zapomněl, co mnichům slíbil – že jejich sudy za nic na světě nenačne – a přikázal číšníkovi, aby přinesl do džbánu na ochutnání. Taková malá dírka ve dřevě, to přec nikdo nepozná. A šlechta se alespoň dozví, jak chutná víno, požehnané samotným Bohem.

Třpytivé překvapení

Kunětická hora - Legendy a pověsti Sluha vešel do sklepení, aby provrtal sud, nejpečlivěji uložený. Říkal si, že právě v něm jistě mniši ukryli to nejlepší víno nejstaršího ročníku. Jaké však bylo jeho překvapení, když začal vrtat a nic. Ani kapka rudého moku neposkvrnila nebozez. Zato se jeho hrot zableskl zlatavými šupinkami. Čeledín neváhal ani minutu a utíkal vše povědět pánovi. Ten jakoby se z opojení náhle probral, začal jednat rozhodně a majetnicky. Přikázal nalít hostům vlastního vína, aby nikdo nepojal podezření, že by snad s opatovskými sudy mohlo být co v nepořádku. A hned jak se panstvo rozešlo, vydal se se sluhy do sklepení a nechal sudy otevřít. Mnišské poklady předčily všechna jeho očekávání! Tmavý sklep se rozzářil třpytem zlata, stříbra a drahého kamení. Trvalo celou noc, než čeládka poklad ukryla do hradu a naplnila sudy z kláštera skutečným vínem. Hradní pán služebné za práci dobře odměnil, zato jim pod ztrátou hrdla zakázal o čemkoli, co se ve sklepení událo, promluvit.

Podvedení mniši

Největší nebezpečí pominulo a benediktinský opat si vyžádal sudy s vínem zpět. Avšak když se s nimi zas shledal, nebyl vůbec nadšený. Mniši hořekovali, omlouvali se pánu, že mu skutečný poklad zatajili, vyhrožovali a zaříkávali se. Nic naplat. Odpověď vypočítavého majitele Kunětické hory byla vždy stejná: „Co jste si dali schovati, to vám vracím.“ Nadcházející bouřlivý čas zavdal konec všem sporům. Roku 1421 husiti srovnali opatovický klášter se zemí. Ani „Kuňka“ jejich řádění neušla. A poklad zmizel v zasypaných sklepeních. V podzemí Kunětické hory jej prý dodnes hledají přízraky podvedených mnichů.

Mimochodem, nepoštěstí-li se vám na Kunětické hoře potkat ducha jednoho z mnichů, utěšte se alespoň pohledem na „skutečného draka“. Ten krouží nad hradními ruinami a přátelsky zdraví všechny návštěvníky.

Víte že…

Víte, kde se natáčela Princezna na hrášku, Zlatovláska i pohádka O zatoulané princezně? Bylo to na zámku Červená Lhota v jižních Čechách.



© Online Travel Solutions Poděkování