Legendy a pověsti

Kam oko dohlédne jen pole a lány. Střídají je meze a remízky a klikatí se jimi prašné cesty. Ze zlatavých a zelenavých polí v kraji pardubickém vyrůstá jediný kopeček. Nikdo mu neřekne jinak než Kunětická hora či snad přátelštěji a domáčtěji „Kuňka“. Zvenčí to nejde vidět, ale skalnatý vršek není jen tak ledajaký. V jeho útrobách prý odpočívá vojsko, jež je připraveno přispěchat na pomoc české zemi, když bude nejhůř.

Podzemní bludiště

Kunětická hora - Legendy a pověsti Pověsti praví, že podzemí Kunětické hory je spletité. Jednou do roka se hora otevírá a člověk může vstoupit, aby obdivoval podzemní chodby a zdobené sály. Stropy jsou tu prý ze zlata a stříbra a zdi vykládané drahým kamením. Avšak najdete-li místo vstupu a budete chtít všechnu tu nádheru přehlédnout, pospěšte si. Pevná skála zakryje po několika hodinách vstup a znovu se rozestoupí až zase za rok. V labyrintu chodeb by vám pak po celou dobu dělaly společnost jen přízraky podvedených mnichů. Jsou to duchové Benediktinů z opatovického kláštera, kteří na Kunětické hoře přišli o svůj poklad.

Proklatě drahé víno

To vám bylo tak. V dobách, kdy českými zeměmi táhlo husitské vojsko a všichni katolíci se třásli o svůj majetek, ba holý život, udál se na Kunětické hoře příběh, který vám chci nyní vypravovat. Benediktini z opatovického kláštera měli z pustošících kališníků oprávněnou obavu. I rozhodli se na dobu ohrožení ukrýt majetek, který za desetiletí nastřádali, do sklepení nedaleké Kunětické hory. Poněvadž nebyli zdejší a o lidské hamižnosti věděli své, schovali zlato, drahé kamenní, šperky a cennosti do vinných sudů a jali se svůj poklad vydávat za lahodný mok.

Poklad v hradním sklepení

Kunětická hora - Legendy a pověsti Když byly drahocenné poklady uloženy do vinných sudů, vyslali mniši na hrad posla s prosbou, zda by mohli své nejjemnější víno uschovat ve sklepení Kunětické hory; jen co husité odtáhnou. Hradní pán dlouho neotálel a vypravil posla zpět se vzkazem, ať sudy dovalí ještě téhož dne. Opat tedy rozkázal zaslat poklady přímo na „Kuňku“. Tam je čeledíni svalili do nejhlubších a nejtemnějších sklepů, vyhloubených pod hrubou třípatrovou věží, která vždy odolala nájezdům vojsk, byť byl třeba zbytek hradu obsazen nepřítelem.

Osudná hostina

Netrvalo dlouho a hradní pán uspořádal hostinu. Z daleka se sjelo panstvo, aby jedlo, pilo a hodovalo, co jen budou síly stačit. Bohatě prostřené tabule se prohýbaly pod lahodnými pokrmy a delikatesami. Sklenky cinkaly a korbele se plnily tu vínem, tu pivem – jak si kdo přál. Když se zešeřilo a nad krajem se objevily první červánky, byl už hradní pán ve skvělé náladě. I zapomněl, co mnichům slíbil – že jejich sudy za nic na světě nenačne – a přikázal číšníkovi, aby přinesl do džbánu na ochutnání. Taková malá dírka ve dřevě, to přec nikdo nepozná. A šlechta se alespoň dozví, jak chutná víno, požehnané samotným Bohem.

Třpytivé překvapení

Kunětická hora - Legendy a pověsti Sluha vešel do sklepení, aby provrtal sud, nejpečlivěji uložený. Říkal si, že právě v něm jistě mniši ukryli to nejlepší víno nejstaršího ročníku. Jaké však bylo jeho překvapení, když začal vrtat a nic. Ani kapka rudého moku neposkvrnila nebozez. Zato se jeho hrot zableskl zlatavými šupinkami. Čeledín neváhal ani minutu a utíkal vše povědět pánovi. Ten jakoby se z opojení náhle probral, začal jednat rozhodně a majetnicky. Přikázal nalít hostům vlastního vína, aby nikdo nepojal podezření, že by snad s opatovskými sudy mohlo být co v nepořádku. A hned jak se panstvo rozešlo, vydal se se sluhy do sklepení a nechal sudy otevřít. Mnišské poklady předčily všechna jeho očekávání! Tmavý sklep se rozzářil třpytem zlata, stříbra a drahého kamení. Trvalo celou noc, než čeládka poklad ukryla do hradu a naplnila sudy z kláštera skutečným vínem. Hradní pán služebné za práci dobře odměnil, zato jim pod ztrátou hrdla zakázal o čemkoli, co se ve sklepení událo, promluvit.

Podvedení mniši

Největší nebezpečí pominulo a benediktinský opat si vyžádal sudy s vínem zpět. Avšak když se s nimi zas shledal, nebyl vůbec nadšený. Mniši hořekovali, omlouvali se pánu, že mu skutečný poklad zatajili, vyhrožovali a zaříkávali se. Nic naplat. Odpověď vypočítavého majitele Kunětické hory byla vždy stejná: „Co jste si dali schovati, to vám vracím.“ Nadcházející bouřlivý čas zavdal konec všem sporům. Roku 1421 husiti srovnali opatovický klášter se zemí. Ani „Kuňka“ jejich řádění neušla. A poklad zmizel v zasypaných sklepeních. V podzemí Kunětické hory jej prý dodnes hledají přízraky podvedených mnichů.

Mimochodem, nepoštěstí-li se vám na Kunětické hoře potkat ducha jednoho z mnichů, utěšte se alespoň pohledem na „skutečného draka“. Ten krouží nad hradními ruinami a přátelsky zdraví všechny návštěvníky.

Víte že…

Víte, že úchvatný pozdně barokní zámek Veltrusy měl být původně malým letohrádkem? Hrabata rodu Chotků si to nakonec rozmyslela, tak můžeme kousek od Prahy obdivovat památku vskutku pohádkovou.



© Online Travel Solutions Poděkování